Skoro všichni točí na kamery v maximálním rozlišení, aby pak výsledek nahráli na Youtube nebo na DVD, či si to pustili na obrazovku max. ve formátu HD.

Dnes vám nikdo přesně neřekne, jak dlouho vydrží obrazový záznam na DVD nebo soubor uložený v počítači. Narozdíl od starých filmových kotoučů, mg pásků, gramofonových desek, analogových či digitálních videokazet, které pokud je cíleně mechanicky nezničíte, vydrží desítky let.

Pokud potkáte kameramana s profesionální kamerou, neznamená to automaticky, že točí něco pro televizi. Spousta natočených materiálů není určena pro veřejnost.

Jakmile domácí filmy začaly být zvukové, staly se nekonečně dlouhé.

Pustíte-li svým hostům jakýkoliv váš domácí videozáznam, tak první tři minuty nebudou ani dutat, dalších deset minut již to budou komentovat a povídat si, a poté již poběží film pouze jako kulisa, kde jen občas zaujme diváky nějaká nenadálá událost či situace. 

Přivezete-li si z dovolené šest hodin materiálu, je nemožné z toho udělat pěknou patnáctiminutovku.

Každý chce být režisér, kameraman, reportér či herec. Ale když budeme všichni režiséry, kameramany, reportéry či herci, tak kdo se na nás bude dívat? A kdo bude nosit a zapojovat kabely?

Máte doma množství natočeného materiálu? Rychle jej zpracujte, protože hrubý materiál dříve nebo později stejně někdo smaže.

Kdysi dávno ceny odpovídaly zkušenostem. Profesionálové měli profesionální ceny, amatéři amatérské ceny. Dnes mnoho profesionálů musí pracovat za amatérské ceny a mnoho amatérů požaduje profesionální ceny.

Film je umění určené pro diváky a ty je potřeba něčím zaujmout. Musí být proto o něčem zvláštním, netypickém, neopakovatelném, dramatickém apod., anebo musí být natočen netradičně. Film, ve kterém se nic neděje nebo není ničím zvláštní, nemá ve většině případech smysl točit či předvádět.